Rozhovor s mluvčími Charty 2022

Jiří Beran
„Pokud mohu mluvit sám za sebe bez kolegů, určitě bych neudělal nic jinak. Všech osm cílů charty velmi dobře popisovalo situaci v České republice a bohužel od té doby se nic nezměnilo. Změnily se jen kulisy, ale představení se stejným dějem je pořád stejné. Téma covidu jako příčiny k nastolení nesvobody bylo vystřídáno tématem války a energetické krize. Dokument charty 2022 je tak platný i pro tyto nové scénáře omezení svobod.“

Tomáš Nielsen
„Jsem přesvědčen, že se nám podařilo chartu sepsat tak, aby postihla základní pilíře demokratického právního státu založeného na respektu k člověku, na humanismu. Její text platí dnes a bude platit i v budoucnu. Dál vnímám Chartu 2022 jako vyjádření jakýchsi základních hodnot, na nichž by se mohli sjednotit lidé bez ohledu na vyznání či politické přesvědčení. Nejen poslední dva roky, ale i současnost mě přitom přesvědčuje o tom, že je potřeba si tyto hodnoty stále připomínat. Není možné potlačovat základní občanská práva argumentací nějakým „vyšším dobrem“, nebo dokonce „ochranou lidí před přílišnou svobodou“. Typickým příkladem je dnes svoboda slova a právo na informace. Lidé mají právo se svobodně vyjádřit a mají právo získávat informace, aby si mohli udělat vlastní názor. A nikdo jim toto právo nesmí upírat s tvrzením, že je musí chránit před „dezinformacemi“ a manipulací. Je mi jasné, že v každé době jsou informace zneužívány k tomu, aby ovlivňovaly lidi. Děje se to v reklamě, v politice i jinde. Není ale možné připustit, aby zde vznikala jakási novodobá cenzura, která z lidí udělá hlupáky v tom smyslu, že nejsou schopni si sami zvážit, kterým informacím věřit a kterým ne. Pravdu nezískáme tím, že nám ji někdo předloží. Ale kritickým sledováním toho, co se kolem nás děje, co čteme, co zažíváme, o čem mluvíme s ostatními. Právě útok na svobodu slova a právo na informace považuji za obrovské riziko současné doby. Bez tohoto práva lidé nemají šanci dosáhnout skutečné demokracie. Pokud jde o ten poslední půlrok, nepřemýšlím ani tak o tom, co jsem mohl udělat jinak. Spíš o tom, co bych měl dělat dál. A jsem přesvědčen, že boj proti cenzuře, ať už organizované státem, médii nebo Evropskou unií, patří mezi to nejdůležitější. Chci se podrobněji podívat na fungování České televize, tedy veřejnoprávního média, které se na cenzuře a manipulaci veřejného mínění podílí obrovskou měrou, a přitom neskutečným způsobem drancuje veřejné prostředky a porušuje právo. A budu spolu s kolegy z právního institutu Pro Libertate pozorně sledovat, co se děje na úrovni českého parlamentu i v rámci Evropské komise. Protože se ukazuje, že právě odtud se velice brzy objeví zásadní právní regulace našich názorů. Snaha rozdělit informace na „pravdu“ a „dezinformaci“, bez toho, aby pojem „dezinformace“ byl jakkoliv definován. Chci se také víc věnovat diskusi s veřejností o hranicích svobody slova a o její potřebě. Protože vedle státem zaváděné cenzury se tu objevuje i část veřejnosti, která po ní volá – zřejmě v jakémsi pocitu vlastní nadřazenosti, z něhož tito lidé dovozují, že zatímco oni jsou schopni pravdu poznat, je zde řada těch, kteří to neumějí a je třeba to udělat za ně. A stále víc a víc mezi lidmi vidím i jakousi autocenzuru – jakoby existovaly názory, které jsou nepatřičné, které nesmíme mít. Není pochyb o tom, že některé věci jsou nad rámec svobody slova. Ale nemůžeme připustit, aby se tato hranice posouvala a rozsah zakázaných názorů se rozšiřoval. To bychom se mohli také dočkat doby, kdy by nám část lidí zakázala volit, protože se podle nich ve volbách rozhodujeme špatně. Tento plíživý nástup totality sleduji už déle než dva roky. A udělám maximum pro to, abychom ho zastavili.“

Jindřich Rajchl
„Na Chartě 2022 bych neměnil ani slovo. Naopak s postupem času považuji její znění čím dál tím aktuálnější.“

Jiří Beran
„Stejně jako za covidu tak i v současnosti je nejvíce ohrožen body 2, který připomínám: „Vyjádření vlastního názoru může být předmětem kritiky, ale nikdy nesmí být předmětem perzekuce, diskriminace či dehonestace ze strany státní moci či veřejnoprávních médií.“ Také bych chtěl připomenout bod pět který zní: „Lidé, kteří se v rámci výkonu veřejné moci stanou původci regulací omezujících práva a svobody občanů této země, musí nést osobní odpovědnost za zneužití své pozice.“ Věřím, že se jednou dočkáme doby, kdy tito lidé ponesou svoji osobní odpovědnost za všechny restrikce a omezování osob, bez ohledu na to, zda jsou ve vládě, parlamentu, samosprávě nebo v nějaké další instituci.“

Tomáš Nielsen
„V současnosti je ohroženo hned několik základních hodnot Charty 2022. O svobodě slova a právu na informace jsem už hovořil. Vedle toho stojí právo na ochranu lidské důstojnosti a na soukromí. Je neskutečné, jak lhostejná jsou k ochraně osobnosti a soukromí člověka naše média, ale potažmo i soudy, které by tyto hodnoty měly chránit jako hlavní hodnoty humanismu. V důsledku toho se naprosto zásadně změnila politická i společenská kultura. Pod hesly jako je „slušnost“, „rovnost“ nebo „lidskost“ se na sociálních sítích šíří urážky a pomluvy, které dokáží zničit člověku rodinný i profesní život. Státní moc se stále častěji snaží upravit regulaci tak, aby o nás mohli úředníci vědět víc a víc, aby mohli určovat, co je pro naši osobnost „správné“. To vnímám jako obrovské nebezpečí. Vidíme ale i stálé ohrožení práva na vzdělání. Jeho organizace je chaotická, naše školství není schopno rozvíjet u dětí talent a směřuje vlastně jen k tomu, aby si zejména pomalejší děti osvojily alespoň jakési základy vzdělanosti. Přitom ale zanikne obrovská část talentu – nejen u ostatních dětí, ale i těch tzv. pomalejších. Obrovským rizikem je také současná ideologická propaganda, kterou na školách vidíme stále častěji. Děti se učí, jaký názor je správný a jaký špatný, jak poznat „dezinformace“, bez řádné diskuse. Takhle to přeci nemůže fungovat – i děti si musí svůj názor umět vytvořit a obhájit. Místo toho je učíme, co si mají myslet a že ti, kdo tvrdí něco jiného, jsou prostě jen „dezinformátoři“, hlupáci, kteří nalétli manipulaci. Je to model, který školy přejímají od veřejnoprávních médií a od politiků. Přitom z našich peněz jdou obrovské investice do absurdních projektů digitalizace, inkluze a podobně bez toho, aby kdokoliv zkoumal efektivitu těchto projektů z hlediska dlouhodobých cílů. Pokud bych si měl vybrat hodnoty, jimž je podle mě potřeba se akutně věnovat, pak je to ochrana lidské důstojnosti na prvním místě. Vedle toho je právo na informace, svoboda slova a ochrana soukromí. A to vše fakticky rámuje ochrana práv dětí, zejména ochrana jejich práva na vzdělání. Vzdělání by mělo být mnohem více zaměřeno na individualitu, ale také na pochopení těch hodnot, o kterých píšu. Pokud spolužák rád nosí růžové oblečení, nejsem tu od toho, abych ho soudil nebo dokonce poučoval. Je potřeba v dětech probudit cit pro respekt k osobnosti druhého, cit pro ochranu soukromí ostatních a podobně. To vše se tak nějak ze společnosti vytratilo.“

Jindřich Rajchl
Z mého pohledu jsou v reálném ohrožení všechny její body, nicméně pokud bych měl vybrat jen jeden, pak bych volil bod číslo 2. V současné době jsme svědky frontálního útoku proti svobodě názorového projevu. Kdokoliv se, byť jen částečně odchýlí od jediného oficiálně uznávaného názorového proudu, je okamžitě napadán, nálepkován a velmi hrubým způsobem dehonestován. Ocitli jsme se znovu v době, kdy už je znovu ve veřejném prostoru připuštěn pouze jediný správný názor, jenž určuje strana a vláda. A z toho mám upřímně řečeno husí kůži.“

Jiří Beran
„Ve společnosti se děje hodně a já věřím, že každý soudný člověk to vidí. Současná energetická krize nemá svůj základ ve válce Ruska proti Ukrajině, ale vznikala dávno předtím prosazováním nesmyslné agendy Evropské komise ke snižování skleníkových plynů, platbami za povolenky (prosím nesrovnávat s odpustky za života Jana Husa), které dosáhly extrémních hodnot, odklonem od dodávek plynu přes Ukrajinu k dodávkám plynu přes Německo a potlačováním jaderné energetiky. Stejně jako za covidu i v současnosti se nepojmenovávají skutečné příčiny a kdo je chce pojmenovat, je ihned označen jako proruský šváb. Jako příčiny krize pak media označují akcelerátory situací (například válku), které ale skutečnými příčinami nejsou. Media tak hrají velmi negativní roli, a to především v nekritickém pohledu na cíle a práci Evropské komise, kterou neposuzují objektivně.“

Tomáš Nielsen
„Mohl bych reagovat opačně. Někteří občané vidí, že se to děje. Na to mají oponenti jednoduchou odpověď – naši podporovatelé jsou hloupí a uvěřili dezinformátorům. Já takto jednoduchou odpověď vůči našim oponentům nemám. Už jen proto, že bych tím popřel to, o čem stále mluvím – jejich lidskou důstojnost a právo na názor. Nechápu, jak je možné, že si lidé třeba neuvědomí, že pokud vystupuji proti povinnému očkování, mohu to dělat proto, že mám v rodině s takovým očkováním nějakou hrůznou zkušenost. Nemusím být obětí nějaké kampaně. Každý přeci máme nějaké osobní zkušenosti. Je pro mě nepochopitelné, proč si mnoho lidí neuvědomuje, že takové zkušenosti mají i ostatní. Osobně si myslím, že právě na vlastní zkušenosti člověka záleží nejvíce. Lidé, kteří skutečně neprožili období před rokem 1989, jsou k omezování práv a svobod často méně citliví, protože necítí, k čemu to může vést. Neznají takový ten nenápadný, ale trvalý, pocit tlaku, pocit strachu, schovaný kdesi vzadu v hlavě, z toho, co by se mohlo stát, kdyby mě někdo slyšel. Vedle toho může záležet i na profesi každého z nás. Jako právník si možná uvědomuji rizika nové regulace dříve, než například programátor. Určitě záleží i na způsobu života. Pokud rád cestuji, chodím mezi lidi a bavím se s nimi, sportuji a chodím za kulturou, určitě budu vnímat současný vývoj jinak, než člověk, který pracuje z domova, objednává si jídlo i oblečení online a osobní jednání s klientem považuje za přežitek. Těch důvodů, proč mají lidé různý názor, je spousta. Já budu dál dělat vše pro to, aby lidé mohli mít různý názor a mohli ho i zveřejnit, pokud budou respektovat základní meze dané právem, aniž by byli okamžitě společensky zlikvidováni médii, odříznuti od sociálních médií a podobně. A udělám vše pro to, aby se naše média vrátila k tomu, že budou lidem informace zprostředkovávat, že nebudou tlačit jen jedinou správnou pravdu. A opravdu z celé své duše doufám, že se mýlíme my, že je ve skutečnosti vše v pořádku, že demokracie ohrožená není. Bohužel, sice doufám, ale nevěřím tomu. Jsem přesvědčen, že se ocitáme v totalitě nové doby, založené na postupné digitalizaci našeho života, vzájemném udávání a na dalších nástrojích, jimiž nás stát může stále více kontrolovat a zastrašovat.“

Jindřich Rajchl
„Za hlavní příčinou tohoto stavu bych označil naprosté selhání většiny českých médií. Zatímco například v Německu či Švýcarsku místní žurnalisté poměrně otevřeně referují o závažných chybách při zavádění covidových opatření, o různých příčinách války na Ukrajině či o velmi negativních výhledech ve stavu k ekonomické situaci v příštích měsících, u nás se média chovají jako hlásná trouba oficiální vládní propagandy, vytvářejí iluzi, že vše je v nejlepším pořádku a kdokoliv, kdo se odchýlí od jejich pohledu na svět, si okamžitě vyslouží nálepku dezinformátora či proruského trolla. Za této situace se nelze divit, že běžný občan, jenž nemá čas pátrat po alternativních informacích, nabývá dojmu, že vše je v nejlepším pořádku a že tady máme nejúspěšnější vládu od roku 1989. Ve skutečnosti je tomu přesně naopak.“

Jiří Beran
„Čekají nás velmi krušné zimní měsíce, kdy bude nedostatek elektřiny a plynu díky neschopnosti politiků bránit a prosazovat oprávněné české zájmy podobně jako to dělá v Maďarsku pro své občany Viktor Orbán. Už nyní vede Evropany vytvořená energetická krize (ano, my jsme si ji vytvořili) chudší část občanů do ještě větší chudoby a zbídačí motor jakékoliv ekonomiky a tou je střední třída. Přeji si stejně jako za covidu statečné politiky, kteří v Bruselu neohnou hřbet a řeknou po pravdě jaké jsou příčiny krize a jak ji řešit s ohledem na zájmy občanů České republiky. Vím ale, že moje přání je neuskutečnitelné a že současní čeští politici nebudou většinovému názoru v Evropě oponovat. Přeji všem občanům ČR nové a lepší politiky, a především pevné zdraví a psychickou odolnost v současné komplikované situaci.“

Tomáš Nielsen
„Blíží se zima. Bojím se, že vzhledem k naprosté neschopnosti naší vlády, jakkoliv řešit energetickou krizi, je toto největší katastrofa, která nás čeká. Už dnes vidíme propouštění zaměstnanců, firmy odpočítávají dny a týdny do okamžiku, kdy budou muset zavřít provoz, města a obce stále nevědí, kde vezmou energie na příští rok, našim dětem ruší plavecké kurzy a podobně. Vláda zavedla nesmyslné formy jakési „podpory“, a tím rozjela obrovskou inflační spirálu a zadlužuje nás a naše děti do budoucna. Přál bych si, aby tomu tak nebylo. Ale toto je skutečnost a uvidíme, do jakého stavu to naši zemi dostane.

Blíží se také hned několik demonstrací. Mezi organizátory jsou iniciativy jako ČR na prvním místě, Milion chvilek pro demokracii, nebo sdružení kolem LGBTQ+ komunity. A zde bych si přál, aby se ne organizátoři, ale účastníci těchto akcí pokusili zaměřit na ty ostatní akce a zvážili, co je skutečně rozděluje. Jsem totiž přesvědčen o tom, že toho není zase tolik. Že si vlastně lidé přejí podobné věci. Jen zde existují skupiny, které zneužijí konkrétního tématu k tomu, aby společnost rozdělovaly, aby hledaly jakéhosi vnitřního nepřítele. Věřím, že třeba právě hodnoty Charty 2022 by mohly napomoci k tomu, abychom se spolu víc bavili a hledali to, co nás rozděluje skutečně, ne jen to, co říkají ostatní. Mám pocit, že se naše společnost posunula do fáze, kdy si navzájem lidé podsouvají myšlenky, které ale naši oponenti často nemají. A kdy naopak existují lidé, ať už jsou to členové vlády, někteří novináři, zástupci různých iniciativ, kteří místo argumentů jen provolávají bezduchá a bezobsažná hesla. Myslím si, že zájem máme všichni podobný – vytvořit z České republiky fungující ekonomiku založenou na principech demokratického právního státu a ochraně důstojného života každého z nás, chránit rodiny, chránit životní prostředí a vůbec udělat vše pro to, abychom našim dětem předali zemi ve stavu, v němž bychom ji rádi převzali my. Nemyslím, že nás rozděluje cíl. Spíš dávají různí lidé přednost různým nástrojům, jak toho cíle dosáhnout. A tomu nepomůže křik, nepomohou tomu urážky ani zesměšňování ostatních. Pomůže tomu podle mě pouze návrat k hodnotám práva, vzájemný respekt a opravdu odborná diskuse. Tomu se chci věnovat v rámci své další činnosti jako mluvčí Charty 2022, jako předseda právního institutu Pro Libertate i jako první místopředseda strany PRO.“

Jindřich Rajchl
„V ideálním případě bych si přál, abych se probudil a zjistil, že poslední tři roky se odehrály jen v mém snu. To se mi ale bohužel nesplní. A tak mi nezbývá doufat, že občané téhle země, zejména pak mlčící většina, která se o veřejný život v naší zemi téměř nestará, včas procitnou a zjistí do jak hluboké a tmavé nory jsme se dostali. Zcela jistě to zjistí, až se dostaneme na její dno, ale to už se nám z ní bude jen velmi obtížně a bolestivě vracet zpět. Ze všeho nejvíc si totiž přeji, aby se naše země vrátila zpět k demokracii a k prosperitě. A především, aby nebyla vtažena krátkozrakými kroky naší vlády vtažena do ozbrojeného konfliktu. Bohužel jsme k tomuto bodu blíže, než si většina lidí v naší zemi dokáže představit. Proto bych si přál, abychom se na chvíli zastavili, zamysleli se a uvědomili si, jak naivní jsou silácké řeči našich současných politických lídrů, kteří v touze posbírat laciné politické body ženou tuto zemi na pokraj záhuby. Snad lidé otevřou oči dřív, než bude pozdě.“